Ing. Zdeněk Berka ČSSD LOGO
Lví senát

PF 2018

Návštěva starostek a starostů Sokolovska

Veřejné slyšení k „Petici za urychlení dostavby rychlostní silnice R6 Praha – Karlovy Vary - Cheb“

Výjezdní zasedání Výboru pro vzdělávání.... do Laserového centra HiLASE

Výjezdní zasedání Výboru pro vzdělávání.... do Laserového centra HiLASE



Úvaha o politice v aprílu

Asi před osmi roky jsem napsal do tisku příspěvek s názvem „Jaké vlastnosti by měl mít ideální český politik“. Vycházel jsem přitom z poznatků klasika české politologie, které jsou geniálním způsobem popsány v jeho nesmrtelném díle „Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona“.  V těchto dřevních dobách české politiky byla základním znakem úspěšnosti tělesná hmotnost. Bylo zjištěno, že právě tato vlastnost největší měrou ovlivňuje  volební preference. Průzkum a prognóza volebních preferencí strany byly tedy velmi jednoduché. V ústředí politických stran měli váhu, kde politiky pravidelně vážili a pokud jejich hmotnost rostla, mohli si být takřka jisti růstem volebních preferencí. Pozorný čtenář výše zmíněného díla zaznamená příklad extrémně úspěšného a tedy extrémně tlustého politika, který byl po smrti vycpán a vystaven v sekretariátu strany jako vzor úspěšnosti.

Během více než sta let se však situace změnila. Důvěra v politiky značně poklesla a tento druh „úspěšných“ politiků dostal trefné označení papaláš. I když stále je a zřejmě i bude nezanedbatelné množství takových politiků starého ražení, o kterých si můžeme říci „vypadá jako papaláš a je to papaláš“, kdo chce být „in“, musí vypadat jinak. Nestačí jen jezdit na kole, musí běhat, hrát fotbal atd., musí i předvádět své sportovní výkony. Musí chodit na nejrůznější sportovní klání, podporovat sportovní kluby a zejména dokonale znát sportovní terminologii, včetně všech osobností z této oblasti. Určitě se promine neznalost autora Slovanských tanců, ale kdo to je Tiger Woods nebo Federer patří k základnímu vzdělání moderního politika. Dokonce takové otázky budou jednou patřit k prověrce kandidátů do voleb.

Málokdo si uvědomuje, že nutnou a rozhodující podmínkou úspěšnosti dnešního politika je práce ve strukturách své strany. A tady si troufám tvrdit, že je to daleko těžší než vystupování na veřejnosti při předávání medailí, vyřčení dvou vět na shromážděních nebo třesení rukou při zahajování různých akcí. Dnešní úspěšný politik musí být především personalistou, jehož základními nástroji jsou mobilní telefon a počítač s velkým množstvím kontaktů. Principem strategie úspěšnosti je totiž vytváření vazeb na další spřízněné politiky formou vzájemného poskytování výhod ve stranických strukturách. Tento systém snese určité srovnání s polymerní trojrozměrnou sítí, kde však v našem případě uzly sítě tvoří ony kontakty.  Stejně jako v případě polymerů však taková struktura dostává novou vlastnost, a to pružnost a dále i odolnost či resistenci. Na rozdíl od polymerní sítě však naše síť musí mít jednu další stěžejní vlastnost – pokud uzel vyšle signál, musí se tento signál šířit optimální cestou po síti a vrátit se do stejného uzlu s příslušnou odezvou.

Např. uzel A vyšle signál – potřebuji prohlasovat XY, odezva je – nutno paralyzovat uzel F, podpořit uzel L ve věci  YX, navrhnout uzel V v záležitosti PZ. Současně vysílá uzel L signál pro svou podporu a tím zapojuje další uzly. Je tedy zřejmé, že se jedná o vzájemně provázanou činnost, kdy souběžně pracuje celá síť. Pro politiky, kteří tvoří naši pomyslnou síť, je to opravdu náročné, neboť stráví nekonečné hodiny u svých telefonů a počítačů, ale určitě je to efektivní cesta k úspěšnosti. Ale pozor, je nutno mít hustotu uzlů nepřesahující určitý limit, jen tak má síť dostatečnou pružnost odolávající nárazu zvenčí, při překročení se dostává do stavu sklovitě tuhého a již při malém ataku zvenčí se skutečně chová jako sklo.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, teorii polymerů lze do jisté míry aplikovat i na naši politiku, nebo na druhou stranu by bylo možné fyziku polymerů obohatit o poznatky z politiky. Ujme se toho úkolu někdo?